Kulka v zádech...

1. listopadu 2008 v 6:49 | W-Inn |  Výlevy mých dní
Z dnešního snu už si toho nic nepamatuju, ale pořád mám před očima jeden okamžik.
,,Fascinuje mě, jak se lidi snažej uhýbat i když ví, že to nebá cenu.´´-pronesl chlap, dál v klidu střílel po Báře a ta se za chvíli svezla bezvládná k zemi. Poté přesunul střelbu na mě. Stejně, jako Bára jsem se snažila uhýbat, ale jde to dost těžko, že...za chvíli jsem ležela na zemi s kulkou v zádech, ale živá. Ten chlap mě chtěl zabít, ale najednou zazněl výstřel a vedle padla Nikola. V tu chvíli, když jsem ji viděla padat vedle mě a tu kapku krve, co mi spadla na obličej, se mi promítl celý život. Nikolu znám od 3 let. A teď tam ležela mrtvá místo mě.
Tohle si pamatuju úplně jasně. I to, jak tam stál Dalibor v tom jasně sněhobílém tričku, co pořád nosí, nikde ani známka po tom, že by kolem něho zabili půlku jeho třídy a půlku mojí.
A neptejte se mě, jakto, že jsem potom klidně s tou kulkou v zádech (a beztak jsem jich měla v sobě víc, jenom jsem o nich nevěděla) chodila všude možně, zachránila jsem se od jisté smrti a vyšla před školu s ostatníma, co přežili, ale narozdíl ode mě neměli ani škrábanec, jenom byli tak trošku od krve. Kromě Dalibora, ten měl pořád to tričko úplně čisté.
To jsou ty StarWars a 1. listopad.....
W-Inn
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kejt kejt | Web | 4. listopadu 2008 v 12:17 | Reagovat

jjj to je ta skleroza  to se mozná zlepsi jak je ty tydit  ,,blik blik"  a jinak jak se mas a co porat delas

2 Artiste Artiste | Web | 5. listopadu 2008 v 15:20 | Reagovat

Mě se zas zdálo o tom, jak mě můj kluk pozval k sobě domů a tam bylo strašně moc babiček a dědečků a řek mi, že to jsou jeho rodiče...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama